Chodíme po lesích

Optimální je vyhledávat místa, kde nevedou žádné turistické stezky. Což v praxi znamená, že nesmíte vidět ani značky. Pochopitelně mimo chráněných oblastí, kde je povolenou pohybovat se pouze po značených stezkách. Tak to přísně dodržujte. V dnešní době už může být problém dostat se vůbec k něčemu podobnému. Zde je dobré použít mapu. Pak sednout na vlak či autobus a vystoupit tam, kde se vám to jeví klidné. Potom prostě zamiřte do lesů a sami uvidíte, že nepotkat celý den člověk je prostě super. A také dosti velké umění, protože dneska narazíte na lidi naprosto všude. Byť třeba jen na houbaře.  

Bohužel, nemusíte potkat člověka přímo, ale zcela určitě narazíte na známky toho, že zde již někdo byl. Ať jsou to prázdné lahve, konzervy nebo kapesníčky. Naše roztomilé dámy na sebe musí upozornit naprosto kdekoli, takže se není co divit. Takový turista je zván vlkem samotářem a nemá lidi zrovna nějak v moc velké oblibě. Stýká se s nimi, protože musí, ale jinak za jejich existenci nedá ani zlámanou grešli. Proto je v lese rád sám. Ulehne či usedne kdekoli, nejraději u potůčku a tam setrvá pěkně dlouho. Věnuje se jen sám sobě a svým myšlenkám. Tomu se říká relaxace a pro něj jen tento způsob naprosto vyhovující.  

Čím se v takovém terénu řídit, když zde nejsou značky. Ničím. Nechte nohy jít, ať si jdou, kam si jdou. Pokud narazíte na křižovatku, volte třeba tu cestu, o které si myslíte že bude ta nejhezčí. Jenže, jak to celé ukončit, když člověk netuší, kde je. To je podle času. Pokud ho máte dosti a je vám jedno kdy se mezi lidmi zase ocitnete, můžete se chytit potůčku a jít po směru jeho toku. U nás je nemožné, abyste nikam nedošli. A pokud čas nemáte, tak to musíte nahlédnout do mapy a určit si tu nejkratší trasu.  

V každém případě pamatujte na základní pravidlo. Co jsem si do lesa přinesl, to také odnáším.