Knihy a učení

Vždycky mě bavilo číst knihy. A tohle mě taky právě vedlo k tomu, že bych se mohla více ponořit do toho, abych se lépe učila. Protože pro mé rodiče bylo vzdělání opravdu hodně důležité, takže byli rádi, že jsem taková, že moc ráda čtu knihy. A neměla jsem sice ráda pouze jenom pohádky, ale měla jsem taky ráda různé encyklopedie nebo jsem se taky velmi ráda prohlížela mapy. A nejraději jsem si prohlížela mapu Asie a Austrálie, protože tyto dva kontinenty pro mě byly absolutně takové velmi zajímavé. A taky mě hodně bavilo je zkoumat. A tak sama jsem si řekla, že kdybych měla třeba já pak své děti v budoucnu, tak bych si taky přála, aby se moje děti moc rádi vzdělávaly. Není opravdu nic lepšího, než když vaše vlastní děti mají velmi pozitivní přístup k učení a ke vzdělávání se. Moji rodiče totiž oba dva mají vysokou školu.

Takže samozřejmě chápu, že by si taky přáli, abych i já měla vysokou školu. A je ale opravdu pěkné, jsem opravdu ráda, že moji rodiče mě absolutně do ničeho nenutí. Rodiče mě nenutí, abych si udělala právnickou školu, stejně tak, jakou mají oni. Protože rodiče oba dva jsou právníci. Práce je baví a mají taky vlastní praxi. Jsem ráda, že mám takové rodiče.

Rodiče mě ale vůbec nenutí, když něco nechci. Ale já sama chci jít na Právnickou fakultu. Učení mě baví a když tak vidím, jak se právníci mají skvěle, tak mě to taky láká, abych byla právnička. Vždyť na tom přeci není nic špatného. A s vysokou školou si potom můžu vybrat taky něco jiného, kdybych chtěla. Ale podle mého názoru bude právničina pro mě úplně jasná volba. Myslím, že každý člověk by měl dělat takovou práci, která ho baví a ke které má nějaký bližší vztah. Stejně tak jako moji rodiče a vlastně nyní i já. Vzdělávání je pro mě důležité a taky mě to baví, takže vím, že právnickou fakultu udělám.